Základní popis, pravidla
Amoriax je taktická hra na bázi římských deskových her. Jejím cílem je zmocnit se taktickými manévry korunky uprostřed hrací desky, tj. takzvaná korunovace. Klasické deskové hry starořímského typu jsou založeny na principu jednoduchosti. Hrají se zpravidla s obyčejnými kameny, mají minimum pravidel a jsou snadno naučitelné. Za touto zdánlivou jednoduchostí se však obvykle skrývá sofistikovaná a složitá logika.
Vzhledem k tomu, že ve hře nedochází k žádné materiální disproporci, neboť po
celou dobu mají hráči stejný počet kamenů, je Amoriax výhradně poziční
hrou.
Cíl hry
Smyslem hry je zmocnit se středového pole s korunkou.
Pravidla hry
Hra stojí na 4 pravidlech:
👉 hrací kámen lze posunout jen na poslední možné pole ve zvoleném směru
👉 mimo vyznačenou středovou plochu lze táhnout kamenem do písmene L (stejně jako jezdcem v šachu)
👉 hrací kámen může táhnout z úplného rohu do protějšího rohu po úhlopříčce šikmo
👉 červený kámen je společný oběma hráčům a může jím táhnout kdokoliv
Kameny se nevyřazují, přemisťují se jen tam, kde je prázdné místo. Každý hráč má 12 kamenů, které začínají ve výchozím postavení uspořádané na rozích hrací desky velikosti 9x9 polí. Uprostřed (na korunce) stojí společný červený kámen. Začíná hráč s bílými (světlými) kameny. Remíza nastává při 3x opakování pozice.
Výchozí postavení:
👀 Taktika
Hráč bude intuitivně směřovat k tomu, aby měl co nejvíce kamenů ve
vyznačeném středovém poli. Přibližováním se středu ovšem musí dbát zároveň na
to, aby nevytvořil ideální koncovou situaci pro protivníka, který usiluje o
totéž. Každý kámen ve středovém poli zvyšuje sice tlak na protivníka, na druhou
stranu je třeba si také uvědomit, že každý kámen ve vyznačeném středovém poli
je sice blíže korunce, ale ztrácí svou manévrovací schopnost v podobě tahu do
písmene L.
Hra postupným průběhem hry nabývá na dynamice, neboť se utahuje oblast kolem
středového pole. Je to svým způsobem protikladné klasickým deskovým
hrám, ve kterých dochází k vyřazování a ve kterých má hra obvykle tendenci ztrácet
na dynamice ve chvíli, kdy se vyřadí většina kamenů či figurek.
Originálním prvkem je sdílený červený kámen, který přidává hře další rozměr. Červený
kámen musí být umístěn co nejlépe ve vlastní prospěch, přitom o jeho optimální
umístění se přetahují oba hráči současně a jejich zájmy jdou logicky proti
sobě. Je třeba dbát také na to, že červeným kamenem nelze táhnout 2x ve stejném
tahu (jinak by se o jeho umístění hráči často jen přetahovali), takže hráč s
ním může udělat i poměrně nepříjemný, dlouhý a nezvratný manévr.
😲 Zajímavosti
Hra je vymyšlena s ohledem na to, aby bylo možné ji snadno fyzicky vyrobit
a v podstatě zahrát kdekoliv. Není třeba vyřezávat figurky ani tvořit jiné
komplikovanější prvky. Stačí kameny dvou barev a rovná plocha. Podobně, jako
jsou jednoduše vymyšleny například africké mankalové hry s kuličkami nebo
fazolemi a důlky.
Pokud jde o kombinatoriku, může svým způsobem Amoriax připomínat ve své
závěrečné fázi starou stolní hru „odebírání sirek“. Jde totiž principiálně o
to, kdo udělá onen poslední osudný tah. Respektive kdo vytvoří takovou
kombinaci k finálnímu tahu, kterou nemá šanci soupeř už zvrátit. Na rozdíl od
odebírání sirek je ale systém hry Amoriax mnohem sofistikovanější, protože je
jednak prostorový a tah lze zakončit ze všech stran, na kterých se kombinují
různé situace; jednak i protihráč může vytvořit komplikovanější zápletky svým
rozmístěním kamenů, nadto spolu se společným červeným kamenem.
Vzhledem k tomu, že lze kámen posunout vždy pouze na poslední volné pole ve
zvoleném směru, minimalizuje se počet remízových partií, protože je tím
principiálně znemožněno opakování většiny tahů.
Počet možných kombinací ve hře je 3.55361255095E+28.
Remíza
Remíza nastává v těchto případech:
1. 3x opakováním pozice
2. pokud partie přesáhne
1000 tahů (jde o teoretické omezení, prakticky k tomu nedochází, ale je
to arbitrárně nastavený limit, aby v případě velmi tvůrčího přesouvání kamenů a
obcházení 3x opakování pozice partie nebyly nekonečné)
Komentáře
Okomentovat